Jdi na obsah Jdi na menu
 


Space Rangers 2: Dominators
 
Space Rangers 2: Dominators, dále jen SR2, je vesmírná strategie okořeněná prvky RPG, doplněná celou řadou zábavných logických hříček a různorodých misí.
 
Co se týče grafické stránky SR2, tak pokud očekáváte propracované 3D modely a úchvatný vesmír jako třeba v X2, X3 či Darkstar One, tak budete bezesporu zklamáni. Ne, SR2 patří do kategorie béčkových her, tedy do pomyslné nižší kategorie. Hra vyšla na přelomu roku 2004/2005 a má ji na svědomí, stejně jako i první díl, poměrně málo známá ruská skupina Elemental Games. Ve výsledku to znamená, že hra se nedostala tolik do podvědomí hráčů a světové veřejnosti, přestože nejde o vůbec špatnou hru, ba naopak.
 
O co vlastně jde v příběhu SR2? Příběh jako takový zůstává hodně volný a dává hráči spoustu možností a volného prostoru při hraní. Děj je zasazen do roku 3300, tedy 300let po úspěšné válce s Killisany a Mapchelou. Koalice pěti ras, tedy Gaaliané, Fayeané, Lidé, Malokové a Pelengové, má před sebou nového nepřítele, bio-robotické Dominátory. No a aby toho nebylo málo, tak nepůjde o jednoho nepřítele, ale hned tři najednou. Dominátorů jsou totiž tři druhy, červený Keller, modrý Terron a zelený Keller. Každý z nich chce ovládnout galaxii a zničit všechno ostatní. Tudíž jde o takový boj všichni proti všem. Dominátoři bojují pro silám koalice i sami sobě navzájem. Hráč samotný vstupuje do hry jako Ranger-nováček a po úvodní instruktáži, která ho uvede do děje a seznámí ze základními principy hry, může zahájit své putování po celé galaxii. Cíl je jasný, porazit všechny tři Dominátory a osvobodit tak galaxii od jejich přítomnosti. Jakým způsobem to udělá už záleží na každém hráči individuálně.
 
SR2 v sobě skrývá potenciál otevřeného vesmíru s velkým množstvím cest k cíli, přestože samotných příběhových konců zase tolik není. Galaxie není ani velká, ale ani malá. Co se týče volnosti jednání a konání, tady bych si dovolil srovnání s takovým Oblivionem. Reputace určuje označení rangera, ačkoliv tady nejde o kladné či záporné hodnocení. Vaše činy ovlivňují jak vás bude zbytek galaxie vnímat, ale máte úplnou volnost ve svém počínání. Je jen a jen na vás, jestli budete loupit a přepadávat obchodní lodě, či naopak hrdině bojovat s Dominátory, nebo pohádkově zbohatnete pomocí obchodu a plnění misí. Každá z těchto činností se postupně projevuje v hodnocení rangera a jeho přízviska, jako třeba z velkých obchodníků se stávají Magnáti, z excelentních bojovníků Hrdinové a jejich nejrůznější variace s ohledem na tu kterou činnost, které se hráč věnuje. Možností je celá řada a právě tohle dělá z SR2 zábavu, která vydrží desítky a desítky hodin.
 
Grafická stránka hry rozhodně nijak neohromí, nicméně samotný engine nevypadá s ohledem na vynaložené prostředky a samotné herní prostředí vůbec špatně. Zhýčkaní hráči očekávající super grafickou podívanou si zkrátka nepřijdou na své. 3D modely lodí jsou menší, takže tím se přeci jenom trochu snižují jejich možné nedostatky a na vesmírném pozadí nevypadají vůbec špatně. Úroveň grafiky Space Rangers 2: Dominators bych přirovnal k poměrně známé strategii Star trek Armada 2. Oproti prvnímu dílu s kterým budu dvojku celkem logicky hodně srovnávat, však grafická stránka věci udělala značný krok směrem vpřed a je mnohem hezčí na pohled. Hudba bych řekl, že je zhruba na stejné úrovni jako v prvním díle. Celkem výstižná a rytmická, ale časem se oposlouchá. Další věcí, která v jedničce chyběla, byly jakékoliv animace a videosekvence. Ne snad, že by dvojka přinesla kdo ví co, ale úvodní intro je celkem zdařilé a také finální outro se mi docela líbilo i s jeho hudebním doprovodem zpívaným rusky. Tím však veškeré video-sekvence končí, což je trochu škoda.
 
Pojďme se tedy podívat na samotnou hru. Na začátku si hráč vybírá za kterou rasu z koalice chce hrát. Za Dominátory hrát nelze což je trochu škoda, bylo by to jistě zajímavé. Z prvního dílů zůstalo všech pět ras, tedy Gaaliané, Fayeané, Lidé, Malokové a Pelengové. K dosavadním třem povoláním, tedy bojovník, obchodník a pirát přibyly ještě další dvě a to žoldák a korzár. Rasa i povolání nemusí být směrodatným faktorem při samotné hře. Své povolání i rasu lze během hry změnit. Ve výsledku to vychází tak, že i z nejopovrhovanějšího piráta se dá vypracovat na vzletného bojovníka a opěvovaného hrdinu. Funguje to i naopak a v mnoha různých kombinacích. Pokud někomu nevyhovuje rasa, kterou si zvolil, potom není problém za mrzký peníz na pirátské základně svojí rasu změnit. V případě pirátů je to dokonce nutnost.
 
Špatné vztahy s jednou či více rasami koalice lze vyřešit nějakým tím úplatkem u vlády některé planety či investicí pro pozůstalé na obchodní stanici, případně osvobozením systému okupovaném Dominátory. Každá rasa má svá specifika. Malokové uctívají bojovníky, tolerují piráty a nenávidí obchodníky, Lidé zase mají rádi obchodníky a bojovníky, ale nesnáší piráty. V tomhle všem je třeba se vyznat brát na zřetel. Ti kdo hráli první díl s tím nebudou mít problém a ti ostatní se dostanou poměrně rychle do situace. Nejde o nic vyloženě složitého a komplikovaného.
 
Samotný herní styl zůstal zhruba stejný jako v prvním díle. Hra je na tahy, ačkoliv navenek běží v reálném režimu. Od začátku má hráč k dispozici loď s větším, či menším vybavením a záleží jenom na něm jak si svou loďku zkrášlí. Vybavení je celkem dost, od nejzákladnějšího tedy motor & palivová nádrž. Dále je pak možné instalovat řadu dalšího doplňujícího vybavení jako skener, radar, generátor štítů, tažný paprsek, opravářský droid a v neposlední řadě také zbraně. Bez zbraní nelze hru regulerně vyhrát. Postupem času, podle toho jak se válka vyvíjí získává hráč novější a lepší zbraně, které si může nakoupit v obchodě nebo získat ze zničené lodi nepřítele. Vybavení má celkem 8úrovní s desítkami variací, takže to opravdu nejlepší lze získat až za pár desítek (herních) let. Na začátku je třeba si vystačit s málem, ale ono také není dostatek kreditů za něž by podobné vybavení šlo nakoupit nehledě na jeho údržbu.
 
Základním kamenem pro vybavování lodi je velikost trupu lodi. Tady existuje určitý fyzikální model, který zde nebudu podrobně vysvětlovat, neboť jde o celkem složitá čísla. Zjednodušeně řečeno, čím jste těžší, tedy čím víc máte plný nákladní prostor, tím se úměrně snižuje rychlost lodi. Při výběru vybavení je třeba brát na zřetel jeho hmotnost, jinak bude z vaší lodi vesmírná mula, plahočící se vesmírem. Přitom můžete mít loď nabušenou těžkými zbraněmi, ale k ničemu vám nebude, když vám veškeré cíle uletí, nebo naopak vy neuletíte jim. Zbraně a jejich úroveň se také postupně během hry vyvíjí. Zpočátku jsou k dispozici jenom slabě účinné Průmyslové lasery a Fragmentová děla, která nadělají sice více škody, ale musí se dostat k nepříteli dostatečně blízko. Postupně se objeví v nabídce dalekonosná Lezka, Vlnový fázer, Multirezonátor, Atomová vize a další, raketomety a zbraně Dominátorů nepočítaje.
 
Řada změn oproti prvnímu dílu proběhla i ve vesmírných objektech, tedy stanicích. To že přibyly tři nové sektory ani nezaznamenáte. Zato k dosavadním čtyřem základnám, tj. Vojenské základně, Vědecké základně, Centrum rangerů a Pirátské základně přibylo Obchodní centrum a Lékařská základna. Nejprve zkusím shrnout nové dvě stanice než shrnu novinky již stávajících. Obchodní centrum funguje jako taková, řekněme, mezihvězdná banka. Můžete si zde půjčovat kredity (peníze) investovat do projektů a stavby nových stanic, či si nechat vyjet obchodní situaci. Pokud potřebujete peníze a nemáte je, tady je najdete, stejně jako pokud vám chybí některá základna, tak právě zde můžete investovat pár desítek tisíc kreditů do jejího postavení. Lékařská základna, zde už z názvu jasně vyplývá, že zde budou léčit nemoci. Ano, nemoci jsou novinkou a nelze říci, že občas i úsměvnou novinkou. Na lékařské základně lze také aplikovat některý ze stimulantů, který dočasně zvýší Rangerovi určité vlastnosti a dovednosti, což se zpočátku určitě hodí, později však není stimulantů třeba.
 
Drobné změny doznaly i existující základny. Na vojenské základně kromě stavu vojenské situace a opravy lodi můžete zaplatit vyslání osvobozovacího útoku na náhodně vybraný sektor ovládaný Dominátory. V Centru rangerů zase může směnit uzly (nody – něco vy smyslu protoplasmy jako z Killisanů v jedničce), za mikromoduly – speciálním vylepšením pro vaše vybavení i loď. Mikromodulů jsou celé desítky a mají celou řadu funkcí, o kterých se zde nebudu rozepisovat. Na vědecké základně kam budete mimo jiné nosit získané věci z Dominátorů k výzkumu, můžete také zakoupit sondy. Sondy slouží k průzkumu neobydlených planet, na kterých lze najít spoustu zajímavých věcí.
 
Jako poslední bych zmínil náhodně objevující červí díry. Pokud do ní loď vletí, následuje mezihra v reálném čase, kdy je nutné porazit nepřátelské lodě uvnitř. Odměnou za eliminaci nepřátel v červí díře je obvykle speciální kousek vybavení a něco navrch. Tato mezihra je úplně stejná jako v jedničce. Akorát s tím rozdílem, že v prvním díle jsme při přechodu do hyperprostoru prolétali mezi jednotlivými kolaugulaty (takové barevné koule) a mohli si vybírat kudy, kde a jak poletíte. Ve dvojce tahle část naštěstí odpadla, takže si hráč má možnost přilepšit pouze když chce. Jde tu hodně o postřeh, manévrování a určitou dávku štěstí. Tady myslím, že autoři rozhodně měli zapracovat na něčem trochu lepším, neboť celé tohle působí dost nepatřičně a spíš je to tady jenom z toho důvodu, že prostě nic lepšího nebylo skladem. Pokud vezmu v potaz, že skoro všechno dostalo oproti prvnímu dílu novější, lepší a slušivější kabátek, tak tady jde o velké mínus. Rozhodně však doporučuji vyzkoušet, neboť jednoho z Dominátorů bude nutné pronásledovat právě sem.
 
Na začátku byly zmíněny RPG prvky. Opět oproti prvnímu dílu se nic moc nezměnilo a tak hráč může postupně investovat nasbírané bodíky do pětice dovedností. Jde o Pilotní zručnost a schopnost efektivně zasahovat cíl, pohyblivost, tedy schopnosti unikat zásahu, charisma zase naopak přímo ovlivňuje hodnocení misí a kolik za mise obdržíte bodů a kreditů, technická dovednost zase snižuje opotřebení vybavení a zvyšuje počet ovládaných sond, no a na závěr vedení určuje, kolik dalších pilotů můžete mít pod svým vedením. Vyžaduje však hodnost alespoň kapitán, jinak vás ostatní nebudou brát vážně. Jediný rozdíl mezi prvním a druhým dílem je v získávání bodů. V jedničce jste museli přinést do centra rangerů protoplasmu, nebo splnit řadu úkolů, abyste obdrželi body. Ve dvojce dostáváte body za všechno, co provedete. Od plnění misí. Planetárních bitev až po sestřelování nepřátelských lodí. V samotném boji získáte asi nejvíce bodů.
 
Samotný boj probíhá úplně stejným způsobem jako v prvním díle. Protože je SR2 tahovka, nikoliv real-time strategie je možno, dokonce i nutné si dobře rozvrhnout činnost během jednoho herního dne, tedy tahu. Počínaje manévrem s ohledem na rychlost lodi, ať již ručně provedeným, nebo jedním z automatických manévrů až po zaměření cílů pro zbraně. Samotné efekty v boji nejsou nijak oslnivé, ani zvukové, ani po grafické stránce, ale to nijak nepřekáží samotnému zážitku z boje. A je celkem jedno jestli bojujete proti hordám Dominátorů, či stíháte nějakého piráta. Míra dovedností hodně ovlivňuje účinnost boje a ten rozdíl je docela vidět. Není nic horšího, než když uprostřed boje zjistíte, že vaše zbraně jsou opotřebované a je třeba je nechat opravit.
 
Poslední částí a také hlavní tažnou silou celého SR2, pokud nepočítáme samotné vesmírné bitvy, jsou mise. Od těch nejzákladnějších typu dovez tohle támhle, či zlikviduj tenhle cíl, ochraň kurýra, soustavu apod. Dále pak nové vtipné textové i logické mise. Další částí a zcela novou, tvoří tzv. planetární bitvy. Cílem je osvobození dané planety od zbytku sil Dominátorů. Jde o plnohodnotnou real-timovou strategii, kdy hráč má k dispozici základnu a případně i pár továren. Na základně může z vybraných komponentů postavit robotické verze Dominátorů, které budou bojovat na jeho straně. Postupným obsazováním dalších továren získává další a další zdroje dokud neobsadí všechny nepřátelské základny. Zaznamenávám zde jistou podobnost se stařičkým Nether Earth ještě z osmibitů, ale v plné 3D grafice. Grafika planetárních bitev odpovídá grafické kvalitě celé hry, tudíž nejde o nic úžasného a pro mnohé spíš otřesného. Zato občasné nápadité provedení map, včetně strategické části určitě v sobě má jisté kouzlo. Rozhodně stojí za to zahrát si planetární bitvy a pominout grafické nedostatky. Planetární bitvy však nejsou povinné k dohrání celé hry, a kdo nechce, ten je může prostě přeskočit.
 
Co na závěr? Space Rangers 2: Dominators je určitě hra s velkým potenciálem, chytlavou hratelností a otevřeným vesmírem. Pokud pomineme trochu slabší grafiku, potom jde o hru, která by se měla zapsat mezi ty spíše lepší herní tituly. Rozhodně má své vady na kráse i své chyby a nedodělávky, ale ty lze defakto přehlédnout a podle mého těch kladů je podstatně více. Hra by si zasloužila mnohem více pozornosti, než se jí skutečně dostalo. Takových her jako SR2 je na herním poli poměrně málo.
 
Hardwarové nároky jsou celkem nízké. Pokud nebudu brát v potaz ty úplně minimální, zkusím nadhodit spíše ty optimální. SR2 lze plynule a bez problémů rozjet i na poměrně slabším jedno-jádrovém stroji s frekvencí 1.6 – 2.0Ghz. Průměrná AGP grafická karta s 128MB paměti a RAMka tak alespoň 512MB, OS Win98/2000/XP, tedy v dnešní době podprůměrná a už zcela zastaralá konfigurace.
 
 
Recenzi napsal Bubushow a šířit ji můžete pouze s jeho svolením.(sekce „přání“)
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA